jméno firmy
Poison for you s.r.o.





Kapitola 8. - Stíny minulosti

Automaticky zamíchal lektvar třikrát dokola po směru hodinových ručiček a přesunul se k vedlejšímu kotlíku. Už to byl skoro týden, co toho mizeru Blacka chytil pod krkem a on začínal být nervózní. Nebylo Blackovi podobné, že by si něco takového nechal líbit a nepokoušel se mu to vrátit, ale zatím byl klid, a to ho znervózňovalo. Hodně. Zběžně se podíval do knihy, aby si osvěžil postup přípravy. Po tom svém fiasku s cupiditivním dryákem nějak nestál o to, aby si pokazil reputaci dalším lektvarem vhodným tak akorát ke spláchnutí do záchodu. Nemluvě o tom, že co tu byl Black, trávil Potter většinu času u něj, Hermiona strávila půl dne děláním Harryho práce a jemu zůstala na krku celá laboratoř. Na chyby tu zkrátka nebyl čas. V objednávkové knize se na něj červenaly dobré tři tucty objednávek, což znamenalo, že musí být bezpodmínečně ještě dnes odeslány zákazníkům. Odstavil jeden z lektvarů z ohně a ještě teplý ho rozlil do připravených lahviček. Neměl čas čekat, až vychladne, protože pak bude mít plné ruce práce s lektvarem proti dračím spalničkám, který se bude muset skoro hodinu v kuse pečlivě míchat, aby nezhrudkovatěl a nestal se tak neprodejným.
Kde se ta Hermiona zdržela? napadlo ho, když zavadil pohledem o nástěnné hodiny. Byly už skoro čtyři. Obvykle se k němu po obědě připojovala mezi druhou a třetí, když vyřídila dopoledne dorazivší objednávky. Zkontroloval lektvar proti dračím spalničkám. Vypadal, že mu bude ještě tak hodinku, hodinku a půl trvat, než se dostane do své závěrečné fáze.
Vyběhl po schodech nahoru a nakoukl do Harryho kanceláře. Byla prázdná. Na okně sedělo několik soviček a pobouřeně houkalo, že si jich nikdo tak dlouho nevšímá. Málem násilím jim z pařátů serval objednávky a hodil je do košíku s cedulkou „K vyřízení“. Pokud to neudělá Hermiona, bude si s Potterem muset promluvit sám. Tahle situace byla nadále už neudržitelná. Nikdo z nich se neuměl rozdvojit a on nebyl chobotnice. Měl jen dvě ruce a ani po víc jak dvacetileté praxi se neodvažoval mít rozdělané víc než čtyři nebo pět lektvarů najednou.
„Grangerová?“ zakřičel. Poslední dobou si navykl říkat jí Hermiono i mimo milování, ale vždy, když byl naštvaný, vracel se zpět ke Grangerové. Věděl, že je jí to nepříjemné, a tohle vědomí částečně mírnilo jeho podráždění.
Nikdo se neozval. Bylo to zvláštní. Vždy, když opouštěla dům, mu o tom říkala.
„Grangerová?!“ nakoukl do jejího pokoje. Nikde nikdo. Zbývala už jen Siriusova ložnice. No jistě. Proč by tu měl někdo něco dělat, když místo toho může vysedávat u toho čokla. Aniž se obtěžoval klepat, vpadl dovnitř. „Grang...,“ zasekl se uprostřed slova.

*

„Přinesla jsem ti svačinu,“ usmála se na Siriuse.
„Děkuju,“ odpověděl. Využil toho, že má plné ruce tácu s jídlem, a zezadu ji objal kolem pasu.
„Tak mě napadlo, máš teď někoho?“ zavrněl jí do ucha.
Postavila tác na stolek a odmotala ze sebe jeho ruce.
„Moc dobře víš, že mám.“
„Přede mnou se přetvařovat nemusíš,“ prohlásil sebevědomě. „Je mi jasné, že jsi ho sem musela nějak přitáhnout, protože si nedovedu představit, že by šel dobrovolně spolupracovat s Harrym, ale ke mně můžeš být upřímná.“
„Jsem upřímná,“ odpověděla a nechala si pro sebe poznámku, že ji právě nepřímo označil za děvku.
„Řekni mi, jak to děláš, že s ním dokážeš spát. Dělá se mi zle, jen vidím ty jeho mastný vlasy,“ odfrkl si Sirius a znovu Hermionu objal.
„Nemá je mastné, jen tak vypadají,“ odsekla a setřásla ze sebe jeho ruce. „A spát s ním dokážu snadno. Líbí se mi to.“ Začínal jí lézt na nervy. Nechápala, jak někdo dokáže být tak arogantní. Napadlo ji, že jestli tehdy byli všichni čtyři stejní, tak s nimi musel mít Severus peklo na zemi. Nahlas mu to nikdy neřekne, ale v duchu právě definitivně odpustila Severusovi jeho neochotu podílet se na záchraně Siriusova života.
„Tak po tom se ti z tohohle podlomí kolena,“ uchopil ji v pase, vysadil na stůl a pokusil se ji políbit. V poslední chvíli uhnula, a tak se jeho rty jen otřely o její tvář.
„Pusť mě!“ pokusila se mu vytrhnout, ale on se nemínil vzdát.
„Ale no tak, Mione. Nebudeš litovat. Určitě budu lepší než ten slizoun,“ vnucoval se a rádoby nenápadně přesouval svoje ruce z jejích zad na zadeček. Měla toho právě dost. Opatrně šmátrala rukama za sebe a doufala, že nahmátne něco, čím by ho mohla přetáhnout. K Siriusově smůle tam byl jen talíř s jeho svačinou.

*

„Grang...,“ zasekl se uprostřed slova. Potlačil nutkání mrsknout do pokoje jedno šťavnaté crucio. Sirius stál u stolu zády ke dveřím, vklíněný mezi dívčí stehna, která nemohla patřit nikomu jinému než Hermioně, a do ucha jí zjevně šeptal nějaké slaďárny. Ještě než se stihl rozhodnout, jestli má za sebou prásknout dveřmi, nebo z něj vymlátit duši, přetáhla Hermiona Blacka něčím po hlavě.

*

Vzala talíř a vší silou ho s ním přetáhla po hlavě. Talíř se rozbil, ale nevypadalo to, že by Siriusovi nějak zvlášť ublížila. Trochu otřeseně od ní odstoupil a v zápětí přelétl přes půlku pokoje, když ho Severus zezadu uchopil za rameno a odtrhl od Hermiony. Než se stačil vzpamatovat, popadl ho Severus vpředu za košili a přirazil ke zdi, až se mu zatmělo před očima.
„Ještě jednou na ni sáhneš a vlastnoručně tě vykastruju,“ sykl mu do obličeje, než ho jednou rukou pustil, aby mu vzápětí uštědřil téměř učebnicový pravý hák.
„Uvidíme, jestli o tebe bude ještě stát,“ štěkl po něm Sirius a opatrně si prsty prohmatal rozražený ret.
Potlačil téměř neodolatelné nutkání toho zablešeného čokla nakopnout a kopat do něj, dokud by nevypustil duši. Až na dvě výjimky, které se staly v posledních dnech války, se nikdy nepral s nikým jiným, než s Blackem nebo jeho kumpány. Ten čokl na něj působil jako rudý hadr na býka. Popadl trochu otřesenou Hermionu za paži a doslova ji vyvlekl z místnosti. Cestou zavřel dveře a hodil na ně kouzlo proti odemčení. Tohle si s Blackem ještě vyřídí. Odtáhl Hermionu do svého pokoje a nepříliš jemně s ní smýkl do křesla.
„Co všechno ti řekl?“ zeptal se ostře.
„Prosím?“ nechápala. Promnula si ruku, za kterou ji předtím držel. Určitě tam bude mít modřinu.
„Ptal jsem se, co ti o mně napovídal,“ sykl vztekle. Usoudil, že jestli bude dál takhle rázovat po pokoji, neudrží se, aby se nevrátil za Blackem, a tak si sedl do druhého křesla.
„Co se bojíš, že mi řekl?“ zeptala se opatrně. Nechápala, co ho tak rozčílilo. To JI osahával skoro cizí člověk. ONA by měla být naštvaná. Ne on. „Co mi může říct, co by mohlo změnit můj pohled na tebe? Co na tebe ví horšího, než že jsi jako Smrtijed mučil a zabíjel lidi?“ viděla, jak sebou trhl, a pokračovala dál. „Tohle všechno já už dávno vím. Viděla jsem to, vzpomínáš?“ otřásla se při vzpomínce na těch několik málo hodin, které koncem války strávila jako nedobrovolný host na jednom z Voldemortových sídel. „Vím, co jsi byl zač, a pořád jsem tady, a pořád o tebe stojím.“ Klekla si k jeho křeslu. Vypadal tak vztekle a zároveň tak zničeně. Najednou se bála, že jsou v jeho minulosti další stíny, o kterých ještě nic neví. A soudě podle toho, jak moc s ním zamávaly, asi pěkně temné. Vždyť i se Znamením zla zpočátku hodně nadělal. Jejich vztah měl sexuální stránku téměř půl roku, když se jí konečně povedlo ho přesvědčit, že nemá smysl spát v košili s dlouhým rukávem. Vždyť od čtvrtého ročníku věděla, že ho má, tak proč mu tolik vadilo, že by ho mohla vidět.
„S Voldemortem to nemá nic společného. S ním ne,“ povzdechl si a bezděky si promnul levé předloktí. „Vzhledem k tomu, že ani na vteřinu nepochybuji o tom, že si Black nenechá ujít příležitost ti to říct v tu nejnevhodnější dobu, bude asi lepší, když ti to řeknu já. To co na mě Black ví a dřív nebo později použije proti mně, má ehm sexuální charakter,“ vypravil ze sebe těžce. „V šestém ročníku jsme s několika kluky... prostě jsme trochu experimentovali... sexuálně experimentovali. Bohužel to nezůstalo jen mezi námi a... a když jsem absolvoval, byla polovina školy přesvědčená, že jsem gay,“ vysoukal ze sebe neochotně. Nechtěl se na ní podívat. Byl si jistý, že bude znechucená. Která ženy by nebyla, kdyby zjistila, že si to její milenec rozdával s jiným mužem.
„Donutili tě k tomu?“ zeptala se podle něj zcela nelogicky. Nechápal, co to s tím má společného.
„Ne. Většinu z toho jsem udělal dobrovolně,“ zamumlal. Alespoň trochu upřímnosti jí dlužil.
„Pak nechápu...“
Vstal a odstrčil ji od sebe. „CO?“ přerušil ji a ona sebou vyděšeně trhla. Tohle bylo poprvé, co na ni křičel. Jistě, když byl naštvaný, občas na ni zvýšil hlas, ale nikdy nekřičel. „Co nechápeš? Že jsme si je navzájem vyhonili, vykouřili, že jsme si to rozdali?!“
„Ne,“ řekla potichu. „Nechápu, proč kvůli tomu křičíš.“
Zarazil se. Měla pravdu. Jestli měl na někoho křičet, byl to on sám. On se k tomu tehdy nechal přemluvit a byl tak naivní, že věřil, že si to ti tři nechají pro sebe.
„Jsem frustrovaný, protože jediný žijící člověk, kterého nenávidím a který nenávidí mě, tohle všechno ví, a pokud k tomu bude mít příležitost, bez váhání se tím pochlubí.“
„Proto jsi tak vypěnil? Protože sis myslel, že mi to řekl? Co sis prosím tě myslel? Že bych tě nechala kvůli tomu, že s tebou před x lety mlátily hormony?“ zeptala se a neubránila se tomu, aby zvýšila hlas. „Svým způsobem máš pravdu. Asi bych tě nechala, kdyby se to stalo včera, předevčírem, nebo kdykoli za tu dobu co jsme spolu. Ale tohle se stalo před dvaceti? Pětadvaceti lety? Neměl bys teda nechat spíš ty mě, když jsem nebyla panna, když jsme si začali? To je přeci jen relativně nedávná minulost.“
„To není totéž,“ ohradil se.
„Jaký to bylo?“ zeptala se zvědavě.
„Co chceš pro Merlina slyšet?“
„Všechno, ale spokojím se s tím, co mi řekneš,“ věnovala mu nevinný pohled. Neodpověděl. „Tobě se to moc nelíbilo, že ne? Proto jsi tenkrát, když jsme spolu spali poprvé a já tě chtěla vzít do pusy, asi milionkrát řekl, že to dělat nemusím?“
„Nevím, proč bys to měla chtít dělat,“ zabrblal.
„Protože se mi to líbí,“ objala ho kolem krku a políbila. Ignorovala přitom jeho chabé pokusy ji odstrčit. „Protože se to líbí tobě a to nemůžeš popřít,“ znovu ho políbila. „A protože při tom vydáváš naprosto fantastický zvuky,“ věnovala mu pokus o svůdný úsměv.
„Tobě to vážně nevadí?“
„Orální sex? Fakt ne. A pokud myslíš tamto. Uklidní tě, když se přiznám, že líbat mě učila spolubydlící na koleji? Holka. Takže, otázka je, jestli se tím hodláš dál užírat, nebo vymyslíme, jak to Sirimu vrátíme? Společně vrátíme. Bez ohledu na to, že si myslí, že život pro něj skončil, v mém vlastním domě mi nikdo nemravné návrhy dělat nebude!“
„Škoda,“ pokrčil rameny. „Vzhledem k tomu, že lektvar proti dračím spalničkám je už dobrou půl hodiny rozprsklý po laboratoři, myslel jsem, že bych ti jeden udělal, abychom ho v zápětí realizovali,“ zamířil ke dveřím. Jen tak tak zachytila hábit, který se jí otřel o ruku, a přitáhla si jeho majitele na zpět.
„Nikdo, kromě tebe,“ opravila se. „Takže, jak to vrátíme Sirimu?“
„V prvé řadě tím, že mu přestaneš říkat Siri, jestli tedy nechceš, abych mu šel šlápnout na ten jeho nevděčný krk.V druhé tím, že mu neuděláme tu radost, abychom se rozešli. V třetí mu při nejbližší příležitosti ještě jednu vrazím, je do docela dobrý relax, a za čtvrté, půjdeme do postele a ty mi ukážeš, jak moc ti nevadí orální sex. Dovolím si navrhnout začít bodem čtyři.“
„A co za to?“ opřela se dlaněmi o jeho hrudník a pak ho od sebe prudce odstrčila. Zavrávoral. Dopadl na postel a ji stáhl s sebou. Překvapeně vyjekla.
„Copak?“ zapředl. Vklouzl rukama pod její svetřík. Neomylně nahmátl zapínání podprsenky. Stačila mu jedna ruka, aby ho rychle rozepnul. Stáhl jí svetřík i s podprsenkou. Takhle se mu líbila mnohem víc. Měla pevná menší prsa, která rozhodně nepotřebovala pomoc toho dráty vyztuženého kousku látky, aby držela ten správný tvar. Dovolil jí trochu se odtáhnout, aby se dostala ke knoflíčkům jeho hábitu. Občas litoval, že v kouzelnickém světě byl zip naprosto neznámým pojmem. Svléknout ho jí trvalo k nevydržení dlouho. Odhodil hábit i košili do nohou postele. Oba byli tak zabráni do zkoumání těla toho druhého, že přeslechli volání, ozývající se domem.
Sklouzl rty na její krk a pomalu postupoval níž a níž. Jemně vsál do úst bradavku, když se dveře od pokoje s prásknutím rozletěly. Měl akorát dost času, přitisknout k sobě Hermionu, aby ji alespoň částečně zakryl před zraky příchozího.
„Proč je Sirius zamčený a proč to v labor… A sakra,“ zarazil se Harry, když si uvědomil, že přišel víc než nevhod. Už už couval v místnosti, když jeho oči zaostřily na polonahého Severuse.
„Zabiju ho,“ zašeptal Hermioně do ucha, než se natáhl pro svou košili a přehodil jí ji přes ramena, načež se zvedl, aby čelil Chlapci-co-chodí-nevhod-a-neumí-klepat. Přitom si zapnul kalhoty, které každou chvíli hrozily sklouznout. Ne že by snad dokázaly zakrýt jeho erekci, ale přeci jen bylo důstojnější čelit Potterovi v nich, než se s někým, kdo dal opakovaně najevo zájem, vybavovat jen v boxerkách.
Hermiona si narychlo zapnula několik knoflíčků košile. Věděla, že z principu se u Harryho nějakého okukování bát nemusí, ale přesto jí bylo nepříjemné, v jaké situaci je vyrušil.
Ne že by jí Harry byl schopný věnovat byť jediný pohled. Očima doslova visel na Severusovi a ten nemusel být nejlepší nitrozpytec v Anglii, aby věděl, že zrovna proklíná náhodu, že ho nenechala přijít ještě o chvilku později. Jak Harry právě zjistil, jeho někdejší profesor neměl hezký jenom zadek. Měl zkrátka hezké všechno a na Harryho kalhotách začínalo být vidět, jak moc se mu ten pohled zamlouvá.
„Ehm,“ odkašlal si Severus, když mu ten svlíkací pohled začal být nepříjemný.
„Jo... já ... už...,“ kmital mladík pohledem mezi lektvaristou a dveřmi.
„Když už jste sem tak vpadl, podotýkám, že nevhod, dolil bych si několik poznámek. Zaprvé, jestli vás nenaučili klepat, mile rád se toho úkolu zhostím, co třeba dvě hodiny pod drbací kletbou za každé nezaklepání na dveře Hermionina nebo mého pokoje?“ nadhodil konverzačním tónem.
„Omlouvám se, nenapadlo mě, že budete ve čtyři odpoledne zaměstnaní zrovna tímhle, zvlášť, když laboratoř vypadá jako po výbuchu, Sirius je zamčený a žádným kouzlem se mi ty dveře nepovedlo odemknout, a na moje volání nikdo neodpověděl. Spíš jsem se bál, jestli jste se tu nestihli pozabíjet.“
„Nemyslím si, že by vám bylo něco do toho, kdy a čemu se s Hermionou věnujeme, pokud vás tím neobtěžujeme, takže dokud to nebudeme dělat v době oběda na jídelním stole, zdržte se komentářů a připomínek.“
„Jo... jo... jasně,“ koktal mladík. Poznámku, že v takovém případě by si našel židli v první řadě, nebo se rovnou připojil, si raději nechal pro sebe. Zamířil ke dveřím.
„Za druhé,“ zastavil ho nekompromisně Severus. „Ten čokl je zamčený proto, že se choval jako idiot, což je u něj bohužel setrvalý stav, a hrozilo mu akutní nebezpečí, že mu ten jed, co jsme z něj tak urputně dostávali, naliji zpátky do krku.“
„Ale...“
„Ticho. Za třetí, pokud máte problémy se stavem laboratoře, nikdo vám nebrání to tam uklidit. A za čtvrté - když je Hermioně hloupé vám to říkat, řeknu to já. Je mi úplně jedno, jaký je váš vztah k Blackovi, ale pokud si chcete hrát na pečovatelko-utěšitelku dvacet čtyři hodin denně, řekněte to hned a my najdeme někoho, kdo odvede vaši práci pro Poison for you. Pokud jste na to snad zapomněl, než sem Black přišel, měli jsme tolik klientů, že jsme vše stíhali ve třech jen tak tak, a nevím jak vy, ale já bych byl rád, kdyby to tak zůstalo. A teď, v rámci zachování vašeho zdraví, zavřete za sebou dveře. Z venku. Hned.“
„Nemusel jsi na něj být tak zlý,“ namítla Hermiona, když za Harrym zapadly dveře. „On nemůže za to, že Sirius je jediná rodina, která mu zbyla.“
„Ale musel. Ať si za Blacka třeba dýchá, ale ať to nedělá na úkor své práce. Víc jak třetinu dnešních objednávek budeme muset pokrýt ze skladových zásob a to jen proto, že místo aby dělal svou práci, sedí u Blacka nebo běhá po Londýně, aby mu koupil...,“ zasekl se. Mezitím došel ke dveřím a pro jistotu je zamkl.
„Bezbřitvý elektrický holicí strojek na baterie,“ napověděla mu Hermiona.“
„Už jednou mi jeden Potter znepříjemňoval život a nedovolím, aby za něj další přebral štafetu.“
„Harry není James. Toho už jsi si snad všiml.“
„Když zvládl Black zkazit jednoho, proč by nezvládl i druhého? Víš Hermiono?“ nasadil zamyšlený výraz.
„Ano?“
„Ta košile ti hrozně nesluší. Budeme ji z tebe muset sundat,“ chlípně se usmál.
„Ale mně se líbí,“ namítla a přitáhla si ji k tělu.
„Ale mně ne,“ vzal košili a jediným trhnutím látku roztrhl, rozhodnutý pokračovat tam, kde je Potter vyrušil.
„Myslím, že jsme měli v plánu něco jiného,“ připomněla mu. Odstrčila ho a přiměla ho, aby si vedle ní lehl na záda. Chtěl protestovat, ale umlčela ho polibkem. Sklouzla rty na jeho krk, políbila drobnou jizvičku na klíční kosti i velkou vystouplou jizvu nad prsním svalem. Nikdy nenašla odvahu zeptat se, jak dopadl mudla, který byl tak odvážný, nebo pošetilý, postavit se skupině Smrtijedů se sekerou v ruce.
Nejprve prsty a pak i rty prozkoumala každou jizvičku na jeho hrudníku i břiše. Lehce jazykem obkroužila jeho pupík a v očích se jí poťouchle zablýsklo, když sebou trhl. Bylo až neuvěřitelné, jak moc byl na tomhle maličkém kousku těla lechtivý.
„Potvoro,“ sykl skrz sevřené zuby.
Věnovala mu další jemný polibek na břicho a její prsty hbitě rozeply knoflíky u kalhot.
„Hermiono, tohle ...“
„Já vím,“ zaslechl těsně předtím, než na svém penisu ucítil její horký dech. Pak už nedokázal myslet na nic.

Tak tady se nám Sevik99 rozhodně vyřádil :-P
Komentář

<< >>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek