Blesk
Povídky - Harry Potter


Potřebuju rande

„Hermiono, já na ten ples jít nechci,“ prohlásil rozhodně Harry.

Trojice přátel mířila pomalu na snídani do Velké síně a právě přicházela k poslednímu schodišti vedoucímu do Vstupní haly.

„Jistě, že chceš, Harry,“ namítala klidným tónem Hermiona. „Všichni tam chtějí jít.“

„Jasně, Harry,“ souhlasil Ron a koulel na Hermionu očima. „Víš, že už máš jen týden na to, abys někoho pozval?“

„Přesně tak,“ řekla Hermiona upjatě a ignorovala Ronovy posměšky. „Do plesu zbývá už jen týden a tvoje šance jsou každým dnem čím dál tím menší.“

„Bože, Hermiono, když se někoho zeptám, zmlkneš už konečně?“ ptal se Harry naříkavě.

Podívala se na něj přimhouřenýma očima: „Musí souhlasit, že s tebou půjde.“

„Samozřejmě,“ řekl sarkasticky Harry.

„V tom případě, jistě,“ souhlasila, spokojená s tím, že Harry konečně spolupracuje.

„A o tom, koho pozvu, neřekneš nic špatného?“ ujišťoval se Harry s pozvednutým obočím.

„Proč bych to dělala?“ ptala se, zmatená tou otázkou.

„To je jedno,“ mumlal Harry. „Nic víc nechci.“

V polovině schodiště spatřil Malfoye, Crabbea a Goylea, spolu s několika dalšími zmijozely, kteří se vláčeli za nimi.

„Hej, Malfoyi,“ zakřičel Harry.

„Jo, Pottere?“ ušklíbl se Draco, ačkoliv nedodal žádnou urážku.

„Potřebuju na víkend doprovod na ples. Nechceš jít se mnou?“ ptal se ho uvolněně Harry, když k němu scházel.

Draco byl jedinou osobou, která se nezdála být na místě přimražená šokem. Pohnul se kupředu, což budilo zdání, že se potkal s Harrym na ochozu schodiště. Mezitím nemravně přejížděl pohledem přes Harryho tělo.

„Jasně, Pottere,“ odvětil afektovaně Draco. „Proč ne.“

Na položenou otázku přišla odpověď. Potom už mladíci bez dalšího slova vstoupili do Velké síně a zamířili ke kolejním stolům.

Trvalo to minimálně minutu, možná se to víc blížilo ke dvěma, než se zabouchnuté dveře do Velké síně znovu otevřely a do místnosti se jako velká voda vrhli rozrušení studenti.

Harry se ušklíbl, když uviděl a uslyšel, jak Pansy cestou k zmijozelskému stolu ječí. Jeho úšklebek neochabl, ani když Ron a Hermiona ztěžka dosedli na lavici přímo naproti němu. Byl si jistý, že si tam sedli proto, aby lépe viděli jeho výraz. V duchu pokrčil rameny. Pro něho to nebyl žádný rozdíl. Navíc zřejmě využili i Ginny a Seamuse, aby Harryho jistili z každé strany.

Harry si naplnil talíř ještě předtím, než přišel ten dav lidí, a začal uvolněně jíst. Sahal právě po svém poháru, aby se napil dýňového džusu, když v tom Hermiona konečně promluvila.

„Harry,“ začala pomalu.

Harry na ni nevinně pohlédl. „Ano, Hermiono?“

Celý nebelvírský stůl byl zticha, všichni pečlivě naslouchali výslechu, který jak věděli, musel přijít. Koneckonců všichni v Nebelvíru znali její povahu, i když patřila mezi Harryho nejlepší přátele.

„Ráčil bys nám vysvětlit, proč ses právě zeptal Malfoye, jestli ti bude dělat partnera na parketu?“ ptala se ho.

Harry nonšalantně pokrčil rameny. „No, jak víš, lamentovala jsi, abych si sehnal doprovod, už kdo ví jak dlouho. Tak jsem se konečně někoho zeptal, tak jak jsi mi radila.“

Ron byl ve tváři zuřivě rudý a už otvíral ústa, aby mu něco řekl pěkně od plic. Ale když do něj Hermiona šťouchla loktem, tak ji zase zavřel. Harry si roztržitě pomyslel, jak se jí ve Vstupní hale mohlo podařit vtlouct do něj tolik pokory ještě předtím, než sem vůbec vstoupili.

„Harry, řekla jsem ti, že bys měl někoho pozvat na ples,“ mluvila na něho pomalu, jako by se naprosto zbláznil. Což, předpokládal, bylo asi to, co si myslela. Harry jednoduše pokračoval v jídle, ale věnoval jí dostatek pozornosti, že mu neřekla, aby přestal.

„Ale nevzpomínám si, že bych ti řekla, aby sis vybral Malfoye,“ sdělila mu konečně své znepokojení.

Harry věděl, že všichni v doslechu natahují uši, aby jim neunikla jeho další slova. „No, zdá se být dobrou volbou,“ řekl nenuceně a pozvedl svůj pohár, aby se napil.

Ron nakonec explodoval, šťouchance nešťouchance. „Co tím myslíš, zdá se být dobrou volbou?! Je to zatracený Malfoy!“ křičel.

Harry zalétl pohledem ke zmijozelskému stolu. Vypadalo to, že na opačné straně místnosti je stejná situace s Dracem - jako hlavní hvězdou. Když Ron začal ječet, tak se tam všichni podívali.

Harry pozvedl svůj pohár, aby připil Dracovi, a než se Draco napil, tak mu lehkým pozdvihnutím přípitek vrátil. Žádné duši, přítomné v místnosti, tahle vzájemná interakce neunikla.

„Chci zatraceně vědět, co se děje, a chci to vědět hned teď,“ hřměl Ron.

Harry obrátil oči v sloup. „Pro Merlina, uklidni se, Rone,“ řekl mu Harry. „Beztak už víš všechno, tak nevím, proč se tak rozčiluješ.“

„Všechno, co víme, je, že jsi požádal Malfoye, aby s tebou šel na ples a ten souhlasil,“ poznamenala Hermiona a ignorovala Ronovo brblání.

„Co jinýho bych vám měl ještě říct?“ ptal se Harry.

„Třeba fakt, že jsi zatížený na chlapy,“ poukázal Seamus na ten malý detail a trochu se u toho ušklíbl.

Harry se na irského chlapce zašklebil. Seamus očividně shledával situaci spíše zábavnou navzdory tomu, že se jednalo o zmijozela. „No, počítám, že to bude pravda,“ připustil Harry.

„Zatraceně!“ vykřikl Ron. „Ty jsi gay?!“

Harrymu uniklo překvapené uchechtnutí. „Tím chceš říct, že i když jsem pozval kluka, tak jsi to doteď nepoznal?“

Ron se ušklíbl. „Pozval jsi Malfoye, ne kluka,“ mumlal.

Seamus a Ginny, spolu s několika dalšími nebelvíry, se připojili k Harryho smíchu.

„Malfoy je kluk,“ obořila se na Rona Hermiona. Vůbec se nesmála. Očividně se víc zajímala o to, aby dostala odpovědi na své otázky.

I když Harry je nezodpověděl. Ve skutečnosti jí do toho nic nebylo a navíc k tomu ani neměl co víc říct. Když zval Draca, tak byla u toho, ne?

Po zbytek dne byl bombardován otázkami ze všech směrů, dokud toho Hermiona rozzlobeně nenechala.

*****

Další den však Hermiona očividně chytila druhý dech a znovu začala Harryho otravovat, dožadujíc se odpovědi, proč pozval Draca na ples. Už ho doháněla k šílenství.

Když šli na snídani, Harry znovu spatřil Draca přicházet ze sklepení.

„Hej, Malfoyi, zadrž,“ zakřičel Harry. Blonďatý zmijozel se zastavil a počkal na Harryho. Všichni ostatní ztuhli a čekali, co se bude dít tentokrát. Harry se zastavil pár kroků od Draca.

„Taky na tebe všichni doráží, proč jsi souhlasil, že se mnou půjdeš na ples?“ ptal se ho Harry, i když znal odpověď.

„Ano, začíná mě to pěkně rozčilovat,“ ulevil si podrážděně Draco.

„Lituješ toho rozhodnutí jít se mnou?“ zajímal se uvolněně Harry.

Draco se na něho zkoumavě podíval a pak ještě jednou sklouzl pohledem tam a zpátky po celé délce Harryho těla. „Ne, nelituju,“ řekl pomalu.

Harry blonďáka chvíli hloubavě sledoval a potom si pro sebe rozhodně přikývl - očividně došel k nějakému rozhodnutí.

„Potom ti nebude vadit, když jim dáme něco nového, na co se nás budou moct ptát?“ ptal se lstivě Harry, na rtech mu pohrával hříšný úsměv.

Draco vykulil oči, předtím než je přimhouřil. Pozvolna se na Harryho zašklebil. „Bude mi potěšením,“ byla jeho odpověď.

Harry přistoupil blíž a smazal tu vzdálenost mezi nimi. Pomalu se předklonil a přitiskl své rty na Dracovy. Nebyl to dlouhý polibek, spíš jen letmý dotek rtů, ale stačil na to, aby se od sebe odtáhli a oči měli rozšířené nad tou smyslností, která narazila do jejich těl.

Draco znovu nabyl svoji rezervovanost. „Uvidíme se později, Pottere,“ pronesl líně.

„Později, Malfoyi,“ zaculil se Harry.

Oba se klidně loudali do Velké síně, znovu za sebou nechávajíc dav ztuhlý v šoku.

„Harry, co si myslíš, že děláš?!“ řval Ron ještě předtím, než si vůbec sedl proti Harrymu.

„Ehm, snídám?“ optal se nevinně Harry.

Harry s lhostejným pobavením sledoval, jak jeho nejlepší kamarád rychle prošel několika odstíny červené, až se jeho tvář nakonec ustálila na jednom z velmi zajímavých odstínů rudé. Harry naklonil hlavu. Možná to byla spíš víc kaštanová, druh tmavšího odstínu. Na druhou stranu se to dalo čekat, když Ron očividně nedýchal.

Hermiona klesla na lavici proti Harrymu, přetahujíc se s Ronem o místo. Upřeně se na Harryho zahleděla. „Co to děláš s Malfoyem?“ ptala se jízlivě.

Harry pokrčil rameny. „Ve skutečnosti nic moc,“ jednoduše řekl.

Ron začal nabírat barvu do fialova a Harry se po něm starostlivě podíval. „Jsi v pořádku, kámo? Možná bys mohl zkusit dýchat,“ navrhnul mu.

S hlasitým ‚fjů‘ vydechl Ron vzduch, který zadržoval. Harrymu se ulevilo, když viděl, že fialový odstín bledl zpět na červený, proto se nenuceně vrátil zpět k jídlu.

Hermiona po Ronovi střelila pohledem za to, že přerušil její výslech, a potom se znovu zaměřila na Harryho. „Je něco mezi tebou a Malfoyem?“ zeptala se tónem dožadujícím se odpovědi.

„Zatím ne,“ odpověděl Harry zasněně.

„Nepřestávej dýchat, Rone,“ žádala ho Hermiona předtím, než mohl znovu začít fialovět.

„Zníš jako Luna,“ řekla Ginny s ironickým úsměvem.

Harry se na ní podíval a mrknul. „Luně se taky líbí Malfoy?“ zajímal se.

Ginny se začala smát a zvládla jen zakroutit hlavou.

Harry ignoroval mumlání od těch dvou sedících naproti. „To je dobře, protože si nemyslím, že je jeho typ, a navíc doufám, že on je můj.“

„Proč?“ ptala se ho žalostně Hermiona. „Odkud to proboha přišlo?“

Harry neodpověděl, jen se na ni usmíval, když pokračovala v pokládání otázek.

Komentáře

>>

 

 
(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek