Blesk
Povídky - Harry Potter


Věnováno všem čtenářům, kteří dočetli až sem!

14. kapitola

Jemně ji hladil po odhaleném rameni a užíval si tu dokonalou kůži a mladost. Užíval si každou vteřinu a popravdě se mu ani za mák nelíbila představa, že tu zítra zase bude ležet sám. Bylo možné, aby závislost vznikala po jediné dávce? Náhle byl přesvědčený, že ano.
„Hmmm…“ zavrněla mladá žena a víc se natáhla pro další dotek. Hodlala si užít každou vteřinu. „Hmm… mám odejít?“ zavrněla z polospánku.
Ta otázka ho trochu zarazila, ale podle tónu pozval, že je čistě zdvořilostní. „Jenom jestli chceš.“ Neodcházej…
„Nechci. Ale nevím, jak se to dělá.“
„Prosím?“
Neochotně přivedla svoji polospící mysl k vědomí. „Ještě nikdy jsem s nikým nebyla… takhle. Tak popravdě nevím, jaký je protokol.“
Zvedl obočí a ruka se mu zarazila. „Nikdy s nikým? Chceš říci, že… od početí Rorryho… nic?“
„To zas nemůžu říci, ale oba případy byly… jak jsi to řekl… opřené o zeď a necelé. S malým dítětem doma se to prostě dělá těžce.“
„To chápu. A rozhodně nemusíš odcházet, dokud nebudeš chtít.“
„A co bude teda teď?“ zeptala se škádlivě a její víření řasami by bylo mnohem erotičtější, kdyby do toho v tu chvíli nezazpíval její žaludek.
Severus se zasmál. „Teď bych to viděl na něco k jídlu.“
„Promiň já…“
„Měla jsi říci, že máš hlad, nedošlo mi to.“
„Ty nemáš hlad?“
„Jsem zvyklý nejíst, když dělám v laboratoři. No, mohu teď zavolat do restaurace a zeptat se, jestli nám ještě podrží chvíli rezervaci, nebo…“
„Nikam se mi nechce,“ opřela se o jeho hruď a doufala, že nezněla moc ukňouraně.
Podrbal ji ve vlasech a zašklebil se. „Tak to vyřešíme jinak.“
Musela usnout, protože když jí její mysl znovu řekla, že by měla otevřít oči, byla v posteli sama. Ale dle vrznutí dveří byl její společník na blízku. On a…
„Pizza?“ zvedla obočí a odsunula se na kraj postele, aby mu udělala místo. „Vážně si právě děsivý Severus Snape objednal do postele pizzu?“
„Samozřejmě že bych dal přednost telecím raviolám s holandskou omáčkou, ale nechci si ušpinit povlečení,“ usalašil se opřený o čelo postele a otevřel krabici s večeří. Celý pokoj naplnila smetanová vůně.“
„Čtyři sýry?“
„Mno… ano, říkal jsem si, že to je taková nejběžnější. Nevadí ti?“
„Huhe-he. Mihuhu-hi,“ složila pizze poklonu s plnou pusou a Severus si připsal další bod k dobru. Nic mu pak už nebránilo natáhnout se pro jeden dílek pizzy, smotat ji do úhledné ruličky a začít decentně ukusovat.
Rozhostilo se mezi nimi příjemné ticho. Tedy do chvíle, než Hermiona dožvýkala svůj kousek a neodhodlala se k otázce. „Co bude teď?“
„Hmm, napadlo mě dojít dolů pro to víno, co jsme nějak… nestihli.“
Smích. „To je pravda, ale já myslela… co bude s námi.“
Ošil se. Čekal, že tahle otázka přijde, jen nevěděl, jestli neočekává něco jiného než jeho partnerka. Ale už byl velký kluk. „No, z mého pohled… zatím nám to klape, nemyslíš? Žádné hádky, žádné talíře létající vzduchem.“
„No, po třech schůzkách…“
„A týdnu na horách.“
Hermiona se přitiskl blíž. „Taky pravda. A sex tady docela ušel.“
„Docela ušel?! Grangerová! Vy si koledujete.“
„Ne!“ skryla se za polštářem. „Omlouvám se, už budu hodná. Ne, Severus Snape je sexuální bůh!“
„Nemusíš mě nazývat bohem.“ Polibek. „A slibuji, že příště to bude lepší. Až se nebudeš bát.“
„Nebojím se.“
„Tak stydět.“
Zčervenala jak rajče před sklizní. Byla na ní nervozita tak znát? „To to bylo tak hrozné?“
„Vůbec ne. Jen to bude ještě lepší. A až se přestěhuji zpět do Anglie, tak bude i snazší se scházet.“
„Takže přijdeš Minervinu nabídku?“
„Ano, už mi poslala smlouvu.“
Hermiona se narovnala a lehce odkašlala. „Severusi, ale neděláš to kvůli mně, že ne?“ Ne že by mi to nelichotilo nebo tak, ale… nechci být důvod, aby ses vracel, tady…“ Povzdech. „Nechci, abys mi to vyčítal, kdyby to nevyšlo.“
„Lichotí mi tvá péče, ale zklamu tě, beru tě spíš jako příjemný bonus. Vztahy jsou příliš nestabilní na to, abych je bral jako relevantní argument.“
Měla s tím souhlasit, ale kdesi uvnitř jí bodlo zamračení.
„… a ten poslední bod pro byla Rina. Z nějakého důvodu se vzhlédla v léčitelství, ale v tom sociálním. A jediná škola, kam se dá přihlásit, když z toho nemá člověk NKÚ ani OVCE je v Anglii. Mám trochu dojem, že za tím jejím rozhodnutím je někdo jiní, ale co s tím nadělám.“
Hermiona uhnula pohledem, ale usmívala se.
„Takže jsi to byla ty.“
„Jen jsme si o tom povídaly,“ zavrtěla hlavou. „Řekla jsem jí, že by na to měla cit, když jsem ji viděla ošetřovat ty lidi v hotelu, nenapadlo by mě, že…“
„To nebyla výčitka. Jestli si myslí, že jí to udělá šťastnou, ať to zkusí. Když ne, s OVCEmi z lektvarů a léčitelství se dá dělat spousta věcí.“
„Takže žádná… moje dcera musí mít mistrovský titul z lektvarů.“
Odfrknutí. „Za těch dvacet let, co jsem učil, jsem viděl dost zničených dětských životů na oltář nenaplněných snů rodičů, takže ne… dokud bude šťastná, budu šťastný i já. Bez ohledu na to, co bude dělat.“
„Nikdy bych nevěřila, že Severus Snape bude tak dobrý táta.“
Odfrknutí. „Když vidím, v kolika směrech jí chybí máma, začínám o tom značně pochybovat.“
„Za to jsi nemohl.“
„Já vím, ale mělo mě to alespoň napadnout. S klukem by to bylo jednodušší.“
„Pokud si to budeš myslet ještě za pár let, ráda ti dám jednoho kluka na ověření tvé teorie.“
„Další dítě, které mám poctít svým vlivem?“
Smích. „Severusi,“ začala po chvíli opět Hermiona. „… ale nic…“
„Co? Zeptej se.“
„Uvažoval jsi někdy o tom mít další děti?“
Pomalu dožvýkal svůj kousek pizzy. „Možná, když byla Rina malá, na chvíli, ale později už ne. Rozhodně ne potom, co Anna zemřela.“ Ticho. „Ale upřímně bych se té myšlence asi nebránil.“ Uvažoval o tom. Tedy, vlastně lhal… od té doby, co Rina zmínila, že Hermiona zvrací, si s tou myšlenkou pohrával poměrně často. A líbila se mu. A mít dítě s Hermionou? Chytré a půvabné. „A ty bys chtěla další dítě?“
„Já… popravdě nevím. Je pravda, že si uvědomuji, jak mě jako malé chyběl sourozenec. Možná proto jsem tak tíhla k jiným věcem jako ke knihám, ke Křivonožkovi… A teď? Je to těžké s jedním dítětem, natož se dvěma.“
„Očividně s přítomností otce nepočítáš.“
„Počítám, samozřejmě, že počítám, jen… těch věcí, co se může stát je hrozně moc.“
„Na tohle má žena přijít ve 40, nebo 24.“
„Většina žen není ve 24 dvojnásobná vdova. Obrazně.“
„Myslíš, že by sis vzala Pottera nebo Weasleyho?“
„Harry mi to nabízel.“
Severusovu tvář zbrázdilo zděšení.
„A na začátku jsem o tom uvažovala. Ale za A) by to byl Rorry Potter, což je dost jazykolam i pro dospělého, natož pro dítě, a za B) jsem věděla, že to prostě nemyslel vážně.“
„Takže by to stejně brzy skončilo.“
„To si ani nemyslím. Já věřím, že bychom spolu byli, nejspíš bychom spolu i spali, měli další děti, ale to by neubíralo na faktu, že by to byla lež.“
Severusovi to až příliš připomnělo jeho vlastní manželství. „Ale nikdo by o ní nevěděl.“
„Já bych to věděla. Takže tak… představa dalšího dítěte, na které mám čas a peníze a otce, který se o nás postará je krásná, ale asi už jsem na to trochu skeptická. Promiň, nic proti tobě.“
„V pořádku. Takovou upřímnost člověk neslyší každý den. Jen mě trochu mrzí, co všechno jsi musela zažít, abys tohle ve svém věku řekla.“
Povzdech. „Stalo se. Neříkám, že bych svůj život musela zažít znovu, ale na druhou stranu to mohlo dopadnout hůř. Mohli jsme prohrát, mohla jsem přijít o Rorryho…“
„Mohla jsi zemřít.“
„To už by mě nic nebolelo. Promiň, sem jsem nás svojí otázkou nechtěla dostat. Nechci se patlat v minulosti.“
„A co chceš.“
„Zjistit, jestli máme budoucnost.“
„Já doufám, že ano. Protože jestli můžu říci, že jsem se někdy těšil na každý den… tak je to teď. Což je u mrzouta jako já docela co říci. A budu se snažit, co to půjde, aby to neskončilo jen u náhodných setkání.“
„Takže chceš něco… oficiálního?“
Chvíli se vrtěl, aby nelezl lepší polohu a přitáhl si ji blíž. „Ne, chci to nechat tak, jak to je. Chci si tě schovávat jako to nejsladší tajemství a vědět, že jsi jenom moje.“
Skousla si ret.
„Promiň, asi jsem toho řekl moc. Muži údajně po orgasmu plácají.“
Ušklíbla se na něj a naklonila se blíž. „Ale údajně to platí jen 2 minuty, ne 2 hodiny.“
Severus se zadíval na hodiny. „Hm, tak to mi jdou hodiny o deset minut napřed.“ V další chvíli se pokojem roznesl ženský smích, když se na Hermionu vrhl a zahrabal ji hluboko do peřin. Byla jenom jeho.

***

Probudilo ho vrtění v náručí. Nezvyk, ale brzy si uvědomil, kdo to je a na tváři se mu rozlil úsměv šťastného idiota.
„Kolik je hodin?“ zavrněla Hermiona a stulila se mu v náručí.
S pohledem na budík odpověděl. „Půl deváté, je čas.“
Zívla. „Čas na co?“
Znejistěl. „No, Rina má narozeniny, tedy… rodinnou oslavu… no a…“
„Do kolika mám zmizet?“ zeptala se klidně. „Stihnu ještě sprchu?“
„Do 11 je času dost.“
„Hmm… tak to bychom mohli stihnout ještě…“ sjela mu rukou po hrudi a pomalu sklouzávala dlaní stále níž. Než jí ruku zastavil a přitáhl si ji k polibku. „Ačkoliv mi lichotí tvoje víra ve mně, 4 kola za noc jsem nedal ani v době své vrcholné puberty.“
„Ale teď už je ráno…“ zapředla, zatímco rukou sklouzla zpět pod deku. A tentokrát ji nezastavil.
Po půl hodině mazlení se Hermiona nakonec odebrala do sprchy, zatímco Severus se roztáhl po posteli a spokojeně vydechl. Už si ani nepamatoval, kdy se naposledy tak dobře vyspal. A Hermiona byla naprosto úžasná. Severus přemítal, jestli by bylo příliš drzé se k ní jít přidat, ale uznal, že to by na první společný den mohlo být přes čáru. Místo toho se natáhnul k polštáři a dovolil si ještě na chvíli si užít okamžiku, než bude muset…
Slyšel cvaknutí zámku?
… vyděšeně otevřel oči.
Zaposlouchal se. Nezdálo se mu to? Ale kdo by sem chodil, vždyť bylo teprve… půl osmé?
Zděšeně se podíval na ciferník, který ukazoval přesně tolik, co před půl hodinou. Natáhl se pro mobil a zaklel jak špaček. „Sakra!“ Ciferník mu napověděl, že je skoro poledne.
„Severusi!“
Hlas jeho tchýně mu projel tělem stejně rychle, jako on vyletěl z peřin. Natáhl se pro kalhoty, které si zavazoval ještě ve chvíli, kdy sbíhal po schodech dolů.
„No to je dost, že ses ukázal,“ pustila se do něj hned jeho tchýně, jakmile položil nohu na podlahu obýváku. „Jak to že to ještě není připravení? Podrž to,“ strčila mu do ruky velkou krabici. „Ty ještě nejsi ani oblečený, vždyť Rina tu je za chvíli a…“
A právě tenhle okamžik si vybrala náhoda, aby nahoře prásklo okno a o to víc se všichni zúčastnění soustředili na šumící sprchu.
„Ona už je doma…?“ Ale ještě než to vůbec dořekla, už věděla, že to není její vnučka. „Ty tu někoho máš?“
„No… to je…“
„To si snad děláš legraci!“ vyrvala mu z náručí krabici s dortem. „Tvoje dcera má oslavu, má tu být ani ne za 20 minut a ty nejen, že se tady s někým pelešíš, ale ještě ani nemáš dost slušnosti ji včas vyhodit?! Ještě že se toho nedožila moje Anna!“
„Kdyby žila Anna, tak…“
„Tak co? Nevěš mi bulíky na nos, já vím moc dobře, jaký vztah jste mezi sebou měli, ale vždycky jsem měla alespoň pocit, že máš v sobě tolik taktu, aby sis ty svoje záležitosti řešil mimo domov, kde žila tvoje žena a kde teď hlavně žije tvoje dcera!“
„Severusi?“ Než se stačil vzpamatovat, ozval se ze shora hlas jeho milenky. „Severusi, nemohl bys mi půjčit alespoň košili, mám tu jen ty šaty a… oh, pardon,“ zarazila se na posledním schodu, jak jí její mokré bosé nohy dovolily. Přitáhla si ručník blíže k tělu a nejistě se rozhlédla po obou účastnících.
„No to je výborné… nejen, že si sem dneska přitáhneš nějakou flundru, o které doufám, že jí nemusíš platit, ale ještě je ve věku tvojí dcery! Doufám, že je alespoň plnoletá!“ Hermiona se rozhodla k protestu, ale Agáta ji vůbec nebrala na vědomí. „I když by mě to vůbec nepřekvapilo, ty se svojí morálkou a absencí svědomí bych se vůbec nedivil, kdyby sis začal s nezletilou. Po všech těch vraždách a znásilnění by to bylo jen…“
„A DOST!“
Nebyl to však Severus, ale Hermiona, která už více nemohla poslouchat. Čekala sice, že se Severus ozve, ale když zarytě mlčel, musela zasáhnout.
„Co si to…?“
„Co si to VY dovolujete. Vpadnete si sem a začnete Severuse osočovat v jeho vlastním domě,“ Prosím, ať je to jeho dům. „aniž byste cokoliv věděla. Jsem plnoletá. A už dost dlouho na to, abych si podobné řeči nenechala líbit. Co je mezi mnou a Severusem není vaše věc. A i kdyby byla, rozhodně nám to nebudete sdělovat tímhle způsobem.“
Teď už neměla co říci ani Agáta.
I proto využila Hermiona situace, popadla Severuse za rameno a odvedla ho do pokoje. Teprve tam začal Severus vypadat, že vnímá.
„Co tu dělá? Říkal jsi, že máme čas do jedenácti.“
„Je čtvrt na dvanáct, zastavily se mi hodiny.“
„Čtvrt na dvanáct? Musím pro Rorryho!“ vyděsila se a začala se shánět po telefonu. Ten však zarytě mlčel. „Severusi, vnímáš mě?“
„Nikdy nevím, co jí říci,“ vydechl, zcela ztracený v myšlenkách. Tuhle stránku Severuse Snapea neznala, ale měla neobytný pocit, že je pevně spjatá s jeho tchýní a pocitem viny.
S povzdechem se posadila vedle něj. „Je to Rinina babička, chápu, že s ní nechceš jí do sporu, můžeš hodně ztratit. Ale já už jsem velká holka, umím – a budu – se bránit. Jen potřebuji, abys stál na mojí straně, ano?“
Poprvé se na ni podíval a usmál se. Natáhl k ní ruku a lehce jí políbil na rty. „Až do skonání.“
Úsměv se dotkl jejích koutků. Ale poté už byl čas pro návrat do reality. „Půjčíš mi něco na sebe, mám tu jen ty šaty ze včera.“
Přikývl a zmizel za dveřmi, zatímco Hermiona pátrala po telefonu. Severus se vrátil za minutu s riflovými kraťasy a košilí. „Rinu tu má nějaké svoje věci.“
Jeho společnice na něj mávla, ale odpovídala do telefonu. „… ne, opravdu se mi nic nestalo. No… jo, je v tom chlap.“ Odtáhla sluchátko od ucha, jak se z druhé strany ozvalo nadšení výskání. „…jo, stálo to za to… jo…“
Severusovi přeběhl po tváři ústav, zatímco na sebe natáhl tričko.
„…to s tebou nebudu rozebírat…“ V tváři byla rudá jak pivoňka. „Ne… ne… říkám ne! OK, za chvíli dorazím, ano?“ tipla telefon a teprve pak se otočila na Severuse. „Ehm… promiň.“
„V pořádku. Stálo to za to, jo?“ neodpustil si.
„Promiň, Peggy je hrozně zvědavá a…“
„Nevadí. Dokud mě budeš chválit,“ usmál se a ukradl si ještě jeden polibek.
„Chválu sis vyčerpal. Sice mi lichotí, že si to myslíš, ale do věcí tvé čtrnáctileté dcery se skutečně nevejdu.“ Změřil si pohledem její naditou košili, a ačkoliv se mu ten pohled líbil, mávl hůlkou a šaty jí přizpůsobil. „Na dlouho to nevydrží, ale alespoň něco.“
„Děkuji.“ Polibek. „Už ale musím běžet.“
„Já děkuji. Uvidíme se ještě? Myslím, v blízké době?“
Úsměv. Byla ráda, že s tím přišel on a ne ona jako stíhačka. „Ráda. Tedy pokud mě nezabije mezi dveřmi tvoje drahá tchýňa.“
„Půjdu s tebou. I když jsem doufal, že se s ní setkáš jindy a jinak.“
„To už je teď stejně jedno. Pojď.“
Nepodařilo se jim však vyplížit se ven. Jakmile vešli do haly, rozrazily se dveře a dovnitř vpadla Rina. Rozhodila ruce plné dárků od kamarádek a zakřičela: „TA DÁ!“
Ticho.
Dívka naštvaně vypustila vzduch nosem. „Čekala jsem trochu jiné přivítání.“
„To by si tvůj otec nejdříve musel na tvoji oslavu vzpomenout a nemuchlovat se tu s touhle ženštinou,“ neodpustila si Agáta upjatě s tvrdým pohledem upřeným na ženu, kterou Severus schovával za zády.
Hermiona s odkašláním vykoukla. „Ehm…ahoj.“
„A-hoj,“ klouzala dívka z jednoho na druhého, než skončila na svém otci. „To jako fakt? Vy dva spolu jako… to…?“
Ani jeden z nich se na dívku nepodívali, jen tchýně se tvářila jako mistryně světa.
„Hermiono! No, to je úžasný!“ vrhla se dívka Hermioně na krk. „Doufala jsem, že jsi to ty! Tohle je ten nejlepší dárek.“
„Ty ji znáš?“ divila se Agáta.
„To je přeci Hermiona!“ Jako kdyby to vysvětlovalo vše, pak už jen držela ženu i otce kolem krku a hopsala nahoru a dolu jako jojo.
„Počkej, počkej…,“ snažil se Severus vymotat z jejího objetí, „jak o tom…? Co…? Tobě to neva…“
„No, tak když je to Hermiona,“ rozhodila Rinina babička rukama a odkráčela uraženě do kuchyně. V chodbě nastalo ticho.
„Babi?“ Prásknutí dveří. „Řekla jsem něco?“ podivila se dívka, opravdu zoufalá. Vůbec netušila náhlou změnu nálady v místnosti.
„Vůbec ne, za to ty nemůžeš. Jen… asi bych si měl jít s babičkou promluvit.“
„Ne,“ vložila se do toho Hermiona, i když nezněla vůbec nadšeně, „půjdu já.“
„Ale proč… co?“ nechápala mladá dívka.
„Asi bychom si měly pár věcí vyjasnit, pokud se teď budeme střetávat častěji,“ podívala se na Severuse, který na ni vděčně kývl. Dokonce se i usmál, takže možná opravdu i on doufal, že se budou potkávat častěji.
„Vysvětlit? Co?“ nechápala Rina.
„Severusi, vysvětli jí to, prosím.“
Hermioně stačilo, že to bude muset vysvětlovat té ženě, která očividně její přítomnost nedávala. Jenže Rina byla úplně mimo a Severus, jak už pochopila, nebyl na rozhovory s Agátou ten pravý. Hermiona se přede dveřmi do kuchyně nadechla a pak přímo vstoupila.
Severusova tchýně stála opřená o linku, jen se otočila při zvuku otvírání dveří.
„Jestli jste se přišla omluvit, neobtěžujte se.“
„Nepřišla jsem se omluvit, nemám se za co omlouvat.“
Odfrknutí. „Jistě, za co byste se měla omlouvat? Vždyť je přeci naprosto normální se vetřít někomu na rodinnou oslavu a celou ji zničit.“
„To s tou oslavou mě mrzí, nevěděla jsem o tom, ale omlouvat se nehodlám. Zažila jsem toho až příliš na to, abych se omlouvala za věci, které nejsou moje vina.“
„Zažila? Kolik vám je, dvacet?“
„Třia…“
Odfrknutí. „Oh, tak to pardon, to už jste zažila celý širý svět.“
„Celý širý svět ne, ale zažila jsem toho dost a v mnohém víc, než někteří za celý život. Jako jsem třeba zažila válku v první linii,“ odsekla, když Agátě přeběhl po tváři další nevěřícně úšklebek. „Zažila jsem to někdy? Na vlastní kůži zažít strach, ze kterého se do slova a do písmena poserete? Zažít situaci, kdy víte, že zabijete, nebo budete zabita? Vidět na vlastní oči mrtvé lidi. Muže, ženy i děti… zohavené, znásilněné, zmasakrované… viděla jste někdy něco takového? Já ano. A to ještě dřív, než mi vůbec bylo dvacet. Zažila jsem válku. Tu samou válku, ve kterém bojoval Severus, a proto nemohl být s vaší dcerou, když umírala. Tu samou válku, ve které zemřelo mnoho mých nejbližších přátel včetně otce mého syna bez toho, aniž by se někdo jen na vteřinu ohlédl a řekl sorry.“
„Vy máte syna?“
„Ano, je mu pět. A díky válce nikdy nedostane šanci poznat svého tátu.“
Žena se na ni dívala, v tváři zcela nečitelný výraz. Alespoň už zmizely ty nenávistné vrásky okolo očí.
„Podívejte se,“ začala Hermiona, „nečekám, že mě budete mít ráda a ani to po vás nechci. Ale já mám ráda Severuse i Rinu a mám v plánu s nimi nějakou dobu zůstat, takže by pro nás bylo jednodušší se akceptovat. Stejně jako já akceptuji vás. Jste Rinina babička a to je pro mě svaté. Stejně jako je pozice Anny v životě obou dvou, já se ji rozhodně nebudu snažit nahradit… Ale vy se zase nesnažte rozdělit mě a Severuse, nepodaří se vám to.“
Netušila, jestli měla starší žena v plánu něco říci, ale ke slovu se nedostala. Dveře vrzly a dovnitř nakoukla Rina. „Ehm… babi, je tu strejda August.“
„Hned jsem tam.“ Věnovala Hermioně poslední dlouhý pohled, než se vydala do obývacího pokoje.
Hermiona vydechla, měla pocit, že celou dobu musela zadržovat dech. Merline, opravdu netušila, co posledních pět minut plácala, ale očividně to dopadlo na úrodnou půdu. Náhle se jí okolo pasu obtočily dvě ruce. „Děkuji,“ zamručel jí do ucha Severus.
„Za co?“
„Za to, cos řekla. Nepamatuji si, kdy by za mě někdo takhle bojoval.“
Uhnula pohledem, trochu se červenala. „Hm… no, tolik k tomu udržet náš vztah v tajnosti.“
Pokrčil rameny. „No, s tím už nic neuděláme. A když už to nemůžeme utajit…“ chytil jí za ruku a vtiskl na její hřbet dlouhý polibek, „nehodlám tě skrývat.“
Usmála se na něj, netušila co říci. Tedy do chvíle, než jí pípl telefon. „Merline, musím pro toho Rorryho!“
„Ju!“ vyskočila vedle ní Rina, „Přijde i prcek! Super!“
„No… já nevím… spíš ne…,“ zarazila se Hermiona, tahle možnost jí vůbec nenapadla, „no… je to rodinná oslava…“
„Prosím! Tati! Mio! Prosím… prosím… mám narozeniny.“
Hermiona vrhla trochu vyděšený pohled na Severuse, který jen pokrčil rameny. „Jestli by ti to nevadilo… je to Rinina oslava a určitě toho nesníte víc, než strýček August.“
„Super!“
„Tak já… za chvíli budu zpět.“ Hermiona neustále čekala, že jí někdo řekne, ať už se tady neukazuje, nikdy! Místo toho se přistihla, že uhlazuje synovi ofinu a kárá ho, aby byl ten nejhodnější syn na světě. Chudák, asi vůbec netušil, co se děje. Což vlastně netušila ani Hermiona, když se při vstupu do obývacího pokoje na něj otočilo asi 10 páru očí.
„Ehm… dobrý den…“
„Ehm…,“ odkašlal si Severus, „dovolte, abych vám představil moji přítelkyni Hermionu Grangerovou a jejího syna Rorryho.
“ Hučivé pozdravy.
„Takže ty mi nakonec budeš dělat tatínka…?“ zaklonil chlapec hlavu na Severuse. V jeho očích zářily všechny hvězdy světa.
Naštěstí vešla v příští vteřina dovnitř babičce s dortem a jakýsi tělnatý chlapík za křeslem začal zpívat hodně štěstí zdraví. „Párty!“ vřískl Rorry a vrhl se vpřed do oslavy, nehledě na zcela cizí lidi.
Severus měl alespoň šanci si přitáhnout Hermiona blíž k sobě. „Nechtěli to držet v tajnosti, dokud se nerozhodnou, zda spolu chceme být?“
„Hm… to se nám moc nepovedlo.“
„Vadí ti to?“
Sledovala, jak se její syn přilepil na Rinu a hodlal jí pomoci s foukáním svíček.
„Něco si přej,“ zavolala ještě Severus, když se jeho dcera chystala sfouknout svíčky za Rorryho pomoci. Tedy, potenciální pomoci, protože když Rina foukla, plamínky se zatetelily, ale nezhasl ani jeden. Ani pak… ani pak… „Rorry! Nech toho!“
„Já si ´ci taky něco pšát!“
Očividně museli foukat znovu. A taky si přát znovu.
„Holka!“ sfoukla Rina svíčku, ale ta se ani nezatřepotala.
„Kluk!“ chtěl Rorry sfouknout, ale strčila mu tam ruku.
„Holka!
Hermiona zbělela. „Proč mám pocit, že vím, co přejí.“
„Kluk!“
„Holka!“

KONEC


Komentář

<<

(c)2006 - Design by Lukáš Rolínek